/ janturon.cz / poesie / strom

Strom

Podívej, strom: staletí moudrý velikán, král života.
Když přijdeš k jeho kořenům, poklonit se musíš!
Přesto s pokorou věrný místu zůstává.
Pozná celou zem:
je s ní srostlý, je jejím květem, jejím vyjádřením.
To jen lidé pobíhají z místa na místo a naříkají, že málo světa viděli.

¦

Podívej, strom: staletí moudrý velikán, král života.
Když přijdeš k jeho kořenům, poklonit se musíš!
Nic nevlastní,
a přesto nikdo nepochybuje o jeho bohatství.
To jen lidé naříkají na chudobu, když mají málo.

Podívej, strom: staletí moudrý velikán, král života.
Když přijdeš k jeho kořenům, poklonit se musíš!
Nehnutě přečkal spalující mrazy a nekonečná sucha.
Přesto vždy z jara vykvete.
To jen lidé stěžují si na osud a naříkají, že nekvetou.

¦

Podívej, strom: staletí moudrý velikán, král života.
Když přijdeš k jeho kořenům, poklonit se musíš!
Silný je jeho kmen, že ani pět lidí ho neobejme.
Přesto s láskou pečuje o každý svůj lísteček,
který jen pár měsíců je naživu.
To jen lidé neváží si života a naříkají, že nemají lásku.