/ janturon.cz / poesie / zima

Zima

Co lidé vlastně o zimě vědí? Říct o zimě "zima", to je jako říct o knize "kniha": z úst to může vypustit jen neznalec, který ji nečetl. Předzimí přichází z babího léta v době, kdy to hmyz vzdá a zaleze: je to proměnlivé období, téměř až do konce prosince se teplota pohybuje mezi pěti a deseti stupni nad nulou, zasněží obvykle jen jednou nebo dvakrát, často velmi vydatně. Následuje období chladu, kdy mrzne a také téměř nesněží: trvá obvykle jen čtrnáct dní, ale někdy déle než měsíc. Koncem února nastává pravá zima: nasněží přes metr sněhu a lidé jezdí autama do hor. V druhé polovině března přichází předjaří: sněhy začínají tát, kusy ledu ucpávají řeky, které se vylévají z břehů a lidi klátí chřipka. Obvykle přitom nadávají na sněhovou břečku, málokdy si všimnou prvního kousku suché půdy, který ohlašuje jaro. To neplatí pro severní svahy Jeseníků, kde se pravá zima držívá až do dubna a předjaří se spoustou sněhu pro lyžování trvá i začátkem května, ostrůvky sněhu ve stinných příkopech se často drží i v červnu.

¦

Teplota se vyšplhala na mínus pět, ale na bezvětrném slunci hřálo nad nulou, těsně nad zemí sublimoval led. Tělo je po období chladu na mráz zvyklé, svlékl jsem triko a do půl pasu vyrazil do polí. Kůže se po několika šedých měsících opět dotklo slunce a čerstvý vzduch. Tehdy člověk pocítí, že jeho tělo do této chvíle bylo zaplavováno jedem: podobně, jako když po dlouhých hodinách po vypnutí ledničky si uvědomí, že ten slabý hluk na pozadí ho vlastně vysával.

Díky krustě byla tvrdá cesta úplně všude, nikde žádní hloupí lidé, co nazývají zimu zimou ani nic jiného podobně pomíjivého: jen terénní vlny a stromy, které tu budou zelení překryty celé léto a budou tu téměř nezměněny i po mé smrti ( Rozčilující, s jakou lhostejností těmto polobohům dokáže měšťáček ulomit větev.) Nezapomenou na sluncem pálivý mráz, jakobych se dotýkal budoucnosti v místech, kde běží geologický čas.

Vyšel jsem na kopec a nechal se ukolébat sluncem do příjemné únavy a lenosti. Pohlédl jsem dolů na netečné město. Čas se rozplynul, ale přijde jaro. A pak se čas překotně rozbije, pár událostmi nabitých dní bude skutečnějších než celá zima a pak... pak budu opět někým jiným a budu vnímat jinou zimu v jiném čase: úděl pomíjivých lidí.